Zaklady islamu
Pět pilířů Islámu
Šaháda
Modlitba
Zakát
Půst
Pouť do Mekky
_
Šaháda
Prvním pilířem Islámu je to, že člověk prohlásí svou víru tím, že pronese šahádu: LA ILÁHA ILÁ LÁH, MUHAMADUR RASULALÁH - Není Boha kromě Alláha, Muhammad je poslem Božím.
Toto prohlášení má tedy dvě části. První část se týká Všemohoucího Boha, Stvořitele. Druhá část se týká Proroka Muhammada (SAWS*), tedy člověka, který prostřednictvím Archanděla Gabriela obdržel zjevení od Boha.
Upřímným vyřknutím šahády nový Muslim přijímá Boha jako svého Stvořitele a Stvořitele vesmíru a Jeho Moc jako Moc nejvyšší. Následovně Muslim ve svém srdci musí být oddaný a poslušný jedině Bohu. Bude spoléhat jen na Něho a modlit se jen k Němu; a odmítá pohanské bohy a bohyně, Budhu, veškeré sochy, které některé národy uznávají za bohy apod. Dále pak odmítá pověry, ideologie jiných náboženství, způsob života nevěřících, horoskopy, čtení z karet, věštby, astrologii, neuznává lidi, kteří se prohlašují za Boha nebo tvrdí, že jsou v lepším postavení u Boha než běžní lidé (např. papež), odmítá svaté a žádání mrtvých o přímluvy u Boha apod. V Islámu neexistují žádní přímluvci ani duchovenstvo, které má blíže k Bohu či které žije jinak než běžný Muslim, neexistuje celibát. Všichni Muslimové ať už ženy či muži, ať už je to imám či tesař, si jsou rovni. Modlí se přímo a výlučně k Alláhovi.
Víra v proroctví Proroka Muhammada (SAWS) znamená víru ve vedení a rady o životě, obsažené v jeho sunně (výroky a chování) a požaduje upřímnou snahu člověka o jejich dodržování. Prorok Muhammad (SAWS) byl také jenom člověk, jedl, pil, spal, narodil se a zemřel. Měl čistou a upřímnou povahu, byl mimořádně spravedlivý a měl neochvějnou víru v Alláha a oddanost Islámu. Nebyl ale Bohem, ani Božím synem; byl prostě člověkem. Muslimové se nemodlí k němu, ale k Alláhovi a ani ho neprosí o přímluvu u Boha. Prorok Muhammad je mrtvý a člověku nijak pomoci nemůže. Muslimové se modlí k Alláhovi, Žijícímu a Vševědoucímu, Který člověka vyslyší.
Modlitba
Modlitba (salah) je druhým pilířem Islámu. Muslimové se modlí 5x denně; za svítání (modlitba se jmenuje FADŽR), hned po poledni (DOHR), odpoledne (ASR), při západu slunce (MAGHRIB) a večer (IŠA). Před každou modlitbou se provádí rituální omytí, oblečení musí být čisté, místo k modlení také a sundávají se boty. Člověk se může modlit sám, nebo s rodinou či s jinýma lidma, doma, venku, v mešitě, v práci...
Páteční polední modlitba se jmenuje DŽUMUA a každý muž ji musí vykonat v mešitě, ženy samozřejmě mohou přijít také, ale není to jejich povinnost, narozdíl od mužů. Modlitbě předchází kázání. Tato modlitba nahradí páteční DOHR a je kratší.
V Islámu neexistuje žádný duchovní orgán, nejsou knězi, biskupi ani papež. Modlitbu vede kterýkoliv učený člověk, znalý Koránu. Lidé se mohou modlit každý sám, ve dvojici i ve stovkách či více. Modlitba se skládá hlavně z veršů Svatého Koránu, obsahuje pár vyřčených dodatků a Muslim při modlení stojí, klaní se, sedí a pokládá hlavu v úkloně na zem. Modlitba se vždy provádí v arabštině, každý Muslim se ji učí. Při modlitbě se každý Muslim na světě staví směrem k Mekce.
Význam modlitby spočívá v udržování neustálého spojení s Bohem a pokud se člověk modlí opravdu upřímně a vnímavě, 5x denně mu připomíná Boha a odrazuje ho od špatných skutků. Modlitba také podporuje kázeň a sebekontrolu a pomáhá člověku vložit svůj úděl do Božích rukou (osud člověka je vždy v Božích Rukou, ale je důležité, aby člověk nehořekoval nad svým osudem a věřil, že Bůh ho tímto zkouší a ve všem špatném je i něco dobré /tedy že Bůh dá člověku např. postižené dítě, ale když se s tím člověk smíří a snaží se dát dítěti to nejlepší, co do života může, má ho rád stějně, jako své ostatní děti atd, tak Bůh se mu za to odmění buď v tomto nebo v budoucím životě tak, že by neměl šanci tolik požehnání a dobra získat, kdyby postižené dítě a trpělivost s ním a danou situací neměl/. Při modlitbě si člověk připomene pomíjivost tohoto života a význam úsilí pro život posmrtný. Společná modlitba vytváří smysl pro komunitu, podporuje bratrství i dobré vztahy mezi lidmi.
Zakát
Třetím pilířem Islámu je daň z bohatství - ZAKÁT. Je to 2,5% z částky nad stanovené množství jmění. Platí se z majetku, větších úspor, investic, zboží, prodejných plodin a dobytka, klenotů, vzácných kovů a distribuuje se podle Islámského práva. Zakát je způsob podpory nuzných a pro bohatého člověka očista majetku rozdělením se s ostatními.
Muslimové věří, že všechno patří Alláhovi a bohatství bylo lidem svěřeno do opatrování a jako zkouška. Bohatství musí být užíváno k dobrým účelům a podle Božích instrukcí patří část bohatství jedince jiným lidem a proto se k nim musí nějak dostat. Pokud někdo odmítá platit zakát a místo toho skrblí, jeho jmění se stane nečistým a jeho použití nepovede k ničemu dobrému; a to i tehdy, pokud by bylo použito k dobrým účelům, např. na charitu; dárce peněz z těchto tranzakcí nebude mít v příštím ani tomto životě žádnou odměnu ani požehnání. Bůh říká ve Svatém Koránu: ,,Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ.“ (9:103)
Zakát doslova znamená OČISTA a NÁRŮST. Naše majetky jsou očištěny tím, že část z nich dáme těm, kteří to potřebují. Každý Muslim si počítá výši svého zakátu sám.
Tento pilíř Islámu je natolik důležitý, že ten, kdo neplatí zakát, není považován za Muslima.
Půst
Čtvrtým pilířem Islámu je půst. Postit se musí každý dospělý a zdravý Muslim od počátku lunárního měsíce Ramadánu až do konce. Ramadán je 9. měsíc v lunárním kalendáři a půst začíná když se objeví srpek měsíce a nadešel měsíc Ramadán. Půst začíná za úsvitu a trvá do západu slunce. Postit se nemusí staří lidé, duševně nemocní, těhotné a kojící ženy, dívky a ženy při menstruaci, děti, nemocní lidé a ti, kteří cestují. Těhotné ženy, kojící matky a ženy při menstruaci a také ti, kteří jsou nemocní nebo v Ramadánu cestovali, však musí půst ve stejném roce nahradit, tedy postit se v jiný den po tolik dnů, kolik jich v Ramadánu zameškali. Pokud to fyzicky nejde, musí za každý den, kdy se nepostili, nakrmit chudého člověka (nebo zaplatit za jeho nakrmení v chudé zemi). Půst má dva aspekty, fyzický a morální. Z fyzického hlediska se jedná o zdržování se jídla, pití a sexuálních vztahů. Z morálního hlediska se nesmí lhát, pomlouvat, hádat se, prát se atd. Děti začínají s půstem v pubertě, ale často se i menší děti postí po vzoru rodičů pár dnů v Ramadánu nebo část dne.
Půst je pro tělo prospěšný, ale jeho hlavním smyslem je očista duše. Člověk se zřekne svého pohodlí, vydatné snídaně, dobrého obídku i odpolední kávičky a pociťuje hlad a ikdyž je to pouze na dočasnou dobu a večer se narozdíl od opravdových chudých dosyta nají, vytváří se v něm skutečné soucítění s těmi, kteří nemají co jíst. Půst člověka učí sebekontrole, posiluje duchovní život a trpělivost a to, že člověk ze dne na den změní svůj běžný způsob každodenního bytí, člověku pomáhá tolerovat nenadálé životní změny.
Kromě půstu se Muslimům v měsíci Ramadánu doporučuje přečíst celý Korán; modlit se navíc modlitby Tarawih, které se v tomto měsíci vykonávají v mešitách po celém světě.
V posledních deseti dnech měsíce Ramadánu, není ale známo přesně kdy, je jedna noc, která se nazývá Noc Moci (Laylat al Kadr). Bohoslužby a uctívání Boha v tuto noc se rovná tisíci měsícům strávených uctíváním a bohoslužbami, a Boží odměna za tuto noc je nevídaná.
Ramadán končí příchodem nového měsíce, tedy tím, že byl spatřen na obloze srpek měsíce. První den po Ramadánu je velký svátek zvaný Íd. Každý Muslim se vykoupe, obleče si své nejlepší, a ještě lépe nové, oblečení a dostaví se na společnou ranní modlitbu do mešity. Nálada je slavnostní, děti často dostávají dárky. Každý Muslim zaplatí daň na chudé, která je stanovena a nejedná se o velkou částku. V průběhu dne lidé navštěvují příbuzné a přátele, v každé zemi mají tradiční pokrmy, cukroví, které se jedí na Íd, podobně jako u nás třeba máme vánoční cukroví, kapra a bramborový salát v období Vánoc.
Pouť do Mekky (Hadž)
Pátým pilířem Islámu je pouť do Mekky; tedy každý Muslim, pokud si to může dovolit a je zdráv, musí navštívit Mekku. Malé děti, pokud navštíví Mekku v období Hadže, tuto pouť musí provést v dospělosti znovu. Odměnou za hadž je Ráj. Při této jedinečné příležitosti se kolem 2 000 000 Muslimů z celého světa setkává na jednom místě na Zemi. Bezohledu na roční období, poutníci nosí bílý ihram – jednoduchý oblek vytvořený omotáním dvou látek kolem těla – a majetkové rozdíly či status jednotlivců mizí; všichni stojí před Bohem sjednoceni a sobě rovni.
Poutní rituály datují zpět do doby Proroka Abraháma, který postavil Kábu (černé stavení uprostřed mešity v Mekce) a poutníci je vykonávají během 5 nebo 6 dnů, počínaje 8. dnem lunárního měsíce Dhul Hidža. Mezi rituály patří obcházení Káby, pochod mezi hůrkami Safa a Marwa, poutníci tráví čas na široké pláni Arafa a společně se modlí za odpuštění. Dále pak hází oblázky na velký kamenný pilíř, který reprezentuje Ďábla. Pouť končí oslavou, která se jmenuje Íd al Adha. Zahajuje se modlitbou, obětuje se zvíře a poutníci se vzájemně zdraví a vyměňují si dárky. Íd al-Adha se slaví nejen v Mekce, ale ve všech muslimských komunitách na celém světě.
*SAWS - salaláhu alejhi wa salám - Mír a požehnání Boží ať je s ním.
Šaháda
Prvním pilířem Islámu je to, že člověk prohlásí svou víru tím, že pronese šahádu: LA ILÁHA ILÁ LÁH, MUHAMADUR RASULALÁH - Není Boha kromě Alláha, Muhammad je poslem Božím.
Toto prohlášení má tedy dvě části. První část se týká Všemohoucího Boha, Stvořitele. Druhá část se týká Proroka Muhammada (SAWS*), tedy člověka, který prostřednictvím Archanděla Gabriela obdržel zjevení od Boha.
Upřímným vyřknutím šahády nový Muslim přijímá Boha jako svého Stvořitele a Stvořitele vesmíru a Jeho Moc jako Moc nejvyšší. Následovně Muslim ve svém srdci musí být oddaný a poslušný jedině Bohu. Bude spoléhat jen na Něho a modlit se jen k Němu; a odmítá pohanské bohy a bohyně, Budhu, veškeré sochy, které některé národy uznávají za bohy apod. Dále pak odmítá pověry, ideologie jiných náboženství, způsob života nevěřících, horoskopy, čtení z karet, věštby, astrologii, neuznává lidi, kteří se prohlašují za Boha nebo tvrdí, že jsou v lepším postavení u Boha než běžní lidé (např. papež), odmítá svaté a žádání mrtvých o přímluvy u Boha apod. V Islámu neexistují žádní přímluvci ani duchovenstvo, které má blíže k Bohu či které žije jinak než běžný Muslim, neexistuje celibát. Všichni Muslimové ať už ženy či muži, ať už je to imám či tesař, si jsou rovni. Modlí se přímo a výlučně k Alláhovi.
Víra v proroctví Proroka Muhammada (SAWS) znamená víru ve vedení a rady o životě, obsažené v jeho sunně (výroky a chování) a požaduje upřímnou snahu člověka o jejich dodržování. Prorok Muhammad (SAWS) byl také jenom člověk, jedl, pil, spal, narodil se a zemřel. Měl čistou a upřímnou povahu, byl mimořádně spravedlivý a měl neochvějnou víru v Alláha a oddanost Islámu. Nebyl ale Bohem, ani Božím synem; byl prostě člověkem. Muslimové se nemodlí k němu, ale k Alláhovi a ani ho neprosí o přímluvu u Boha. Prorok Muhammad je mrtvý a člověku nijak pomoci nemůže. Muslimové se modlí k Alláhovi, Žijícímu a Vševědoucímu, Který člověka vyslyší.
Modlitba
Modlitba (salah) je druhým pilířem Islámu. Muslimové se modlí 5x denně; za svítání (modlitba se jmenuje FADŽR), hned po poledni (DOHR), odpoledne (ASR), při západu slunce (MAGHRIB) a večer (IŠA). Před každou modlitbou se provádí rituální omytí, oblečení musí být čisté, místo k modlení také a sundávají se boty. Člověk se může modlit sám, nebo s rodinou či s jinýma lidma, doma, venku, v mešitě, v práci...
Páteční polední modlitba se jmenuje DŽUMUA a každý muž ji musí vykonat v mešitě, ženy samozřejmě mohou přijít také, ale není to jejich povinnost, narozdíl od mužů. Modlitbě předchází kázání. Tato modlitba nahradí páteční DOHR a je kratší.
V Islámu neexistuje žádný duchovní orgán, nejsou knězi, biskupi ani papež. Modlitbu vede kterýkoliv učený člověk, znalý Koránu. Lidé se mohou modlit každý sám, ve dvojici i ve stovkách či více. Modlitba se skládá hlavně z veršů Svatého Koránu, obsahuje pár vyřčených dodatků a Muslim při modlení stojí, klaní se, sedí a pokládá hlavu v úkloně na zem. Modlitba se vždy provádí v arabštině, každý Muslim se ji učí. Při modlitbě se každý Muslim na světě staví směrem k Mekce.
Význam modlitby spočívá v udržování neustálého spojení s Bohem a pokud se člověk modlí opravdu upřímně a vnímavě, 5x denně mu připomíná Boha a odrazuje ho od špatných skutků. Modlitba také podporuje kázeň a sebekontrolu a pomáhá člověku vložit svůj úděl do Božích rukou (osud člověka je vždy v Božích Rukou, ale je důležité, aby člověk nehořekoval nad svým osudem a věřil, že Bůh ho tímto zkouší a ve všem špatném je i něco dobré /tedy že Bůh dá člověku např. postižené dítě, ale když se s tím člověk smíří a snaží se dát dítěti to nejlepší, co do života může, má ho rád stějně, jako své ostatní děti atd, tak Bůh se mu za to odmění buď v tomto nebo v budoucím životě tak, že by neměl šanci tolik požehnání a dobra získat, kdyby postižené dítě a trpělivost s ním a danou situací neměl/. Při modlitbě si člověk připomene pomíjivost tohoto života a význam úsilí pro život posmrtný. Společná modlitba vytváří smysl pro komunitu, podporuje bratrství i dobré vztahy mezi lidmi.
Zakát
Třetím pilířem Islámu je daň z bohatství - ZAKÁT. Je to 2,5% z částky nad stanovené množství jmění. Platí se z majetku, větších úspor, investic, zboží, prodejných plodin a dobytka, klenotů, vzácných kovů a distribuuje se podle Islámského práva. Zakát je způsob podpory nuzných a pro bohatého člověka očista majetku rozdělením se s ostatními.
Muslimové věří, že všechno patří Alláhovi a bohatství bylo lidem svěřeno do opatrování a jako zkouška. Bohatství musí být užíváno k dobrým účelům a podle Božích instrukcí patří část bohatství jedince jiným lidem a proto se k nim musí nějak dostat. Pokud někdo odmítá platit zakát a místo toho skrblí, jeho jmění se stane nečistým a jeho použití nepovede k ničemu dobrému; a to i tehdy, pokud by bylo použito k dobrým účelům, např. na charitu; dárce peněz z těchto tranzakcí nebude mít v příštím ani tomto životě žádnou odměnu ani požehnání. Bůh říká ve Svatém Koránu: ,,Ber ze jmění jejich almužnu, kterou je očišťuješ a ospravedlňuješ.“ (9:103)
Zakát doslova znamená OČISTA a NÁRŮST. Naše majetky jsou očištěny tím, že část z nich dáme těm, kteří to potřebují. Každý Muslim si počítá výši svého zakátu sám.
Tento pilíř Islámu je natolik důležitý, že ten, kdo neplatí zakát, není považován za Muslima.
Půst
Čtvrtým pilířem Islámu je půst. Postit se musí každý dospělý a zdravý Muslim od počátku lunárního měsíce Ramadánu až do konce. Ramadán je 9. měsíc v lunárním kalendáři a půst začíná když se objeví srpek měsíce a nadešel měsíc Ramadán. Půst začíná za úsvitu a trvá do západu slunce. Postit se nemusí staří lidé, duševně nemocní, těhotné a kojící ženy, dívky a ženy při menstruaci, děti, nemocní lidé a ti, kteří cestují. Těhotné ženy, kojící matky a ženy při menstruaci a také ti, kteří jsou nemocní nebo v Ramadánu cestovali, však musí půst ve stejném roce nahradit, tedy postit se v jiný den po tolik dnů, kolik jich v Ramadánu zameškali. Pokud to fyzicky nejde, musí za každý den, kdy se nepostili, nakrmit chudého člověka (nebo zaplatit za jeho nakrmení v chudé zemi). Půst má dva aspekty, fyzický a morální. Z fyzického hlediska se jedná o zdržování se jídla, pití a sexuálních vztahů. Z morálního hlediska se nesmí lhát, pomlouvat, hádat se, prát se atd. Děti začínají s půstem v pubertě, ale často se i menší děti postí po vzoru rodičů pár dnů v Ramadánu nebo část dne.
Půst je pro tělo prospěšný, ale jeho hlavním smyslem je očista duše. Člověk se zřekne svého pohodlí, vydatné snídaně, dobrého obídku i odpolední kávičky a pociťuje hlad a ikdyž je to pouze na dočasnou dobu a večer se narozdíl od opravdových chudých dosyta nají, vytváří se v něm skutečné soucítění s těmi, kteří nemají co jíst. Půst člověka učí sebekontrole, posiluje duchovní život a trpělivost a to, že člověk ze dne na den změní svůj běžný způsob každodenního bytí, člověku pomáhá tolerovat nenadálé životní změny.
Kromě půstu se Muslimům v měsíci Ramadánu doporučuje přečíst celý Korán; modlit se navíc modlitby Tarawih, které se v tomto měsíci vykonávají v mešitách po celém světě.
V posledních deseti dnech měsíce Ramadánu, není ale známo přesně kdy, je jedna noc, která se nazývá Noc Moci (Laylat al Kadr). Bohoslužby a uctívání Boha v tuto noc se rovná tisíci měsícům strávených uctíváním a bohoslužbami, a Boží odměna za tuto noc je nevídaná.
Ramadán končí příchodem nového měsíce, tedy tím, že byl spatřen na obloze srpek měsíce. První den po Ramadánu je velký svátek zvaný Íd. Každý Muslim se vykoupe, obleče si své nejlepší, a ještě lépe nové, oblečení a dostaví se na společnou ranní modlitbu do mešity. Nálada je slavnostní, děti často dostávají dárky. Každý Muslim zaplatí daň na chudé, která je stanovena a nejedná se o velkou částku. V průběhu dne lidé navštěvují příbuzné a přátele, v každé zemi mají tradiční pokrmy, cukroví, které se jedí na Íd, podobně jako u nás třeba máme vánoční cukroví, kapra a bramborový salát v období Vánoc.
Pouť do Mekky (Hadž)
Pátým pilířem Islámu je pouť do Mekky; tedy každý Muslim, pokud si to může dovolit a je zdráv, musí navštívit Mekku. Malé děti, pokud navštíví Mekku v období Hadže, tuto pouť musí provést v dospělosti znovu. Odměnou za hadž je Ráj. Při této jedinečné příležitosti se kolem 2 000 000 Muslimů z celého světa setkává na jednom místě na Zemi. Bezohledu na roční období, poutníci nosí bílý ihram – jednoduchý oblek vytvořený omotáním dvou látek kolem těla – a majetkové rozdíly či status jednotlivců mizí; všichni stojí před Bohem sjednoceni a sobě rovni.
Poutní rituály datují zpět do doby Proroka Abraháma, který postavil Kábu (černé stavení uprostřed mešity v Mekce) a poutníci je vykonávají během 5 nebo 6 dnů, počínaje 8. dnem lunárního měsíce Dhul Hidža. Mezi rituály patří obcházení Káby, pochod mezi hůrkami Safa a Marwa, poutníci tráví čas na široké pláni Arafa a společně se modlí za odpuštění. Dále pak hází oblázky na velký kamenný pilíř, který reprezentuje Ďábla. Pouť končí oslavou, která se jmenuje Íd al Adha. Zahajuje se modlitbou, obětuje se zvíře a poutníci se vzájemně zdraví a vyměňují si dárky. Íd al-Adha se slaví nejen v Mekce, ale ve všech muslimských komunitách na celém světě.
*SAWS - salaláhu alejhi wa salám - Mír a požehnání Boží ať je s ním.
