Islám je každodenní způsob života, neodděluje tedy náboženské záležitosti od záležitostí všedního dne. Stará se stejně o duchovní i materiální blahobyt člověka a náboženství je součástí každého dne. Jinými slovy – náboženství nemá smysl, pokud se jeho učení neprojeví v osobním i společenském životě člověka. Učení Islámu se proto dotýká veškerých sfér lidského života; na úrovni osobní, sociální, pracovní, ekonomické, politické i národní i dalších. Islám tedy nepodporuje sekularismus neboli snahu odstranit vliv náboženství z politiky a vůbec z běžného života. Naopak. Islám je každodenní součástí všedního dne a úzké propojení mezi náboženstvím a smysluplným životem je v Islámu evidentní. Islám člověka učí, jak se chovat za každých okolností a svým systémem instrukcí podporuje takové chování a jednání, které je před Bohem přípustné a pro člověka prospěšné.
Doktrína ,,6 dnů pro mně a 1 den pro Boha“ tedy v Islámu neexistuje. Oddělení náboženství od života nemá na člověka žáden pozitivní vliv a je synonymem lhostejnosti člověka vůči Bohu. Má škodlivé následky pro duši a kazí a narušuje přirozenost člověka. Podobné by to bylo i v případě, že by se člověk rozhodl, že bude 6 dní v týdnu žít jako mnich, jíst chleba se solí a modlit se od úsvitu do úsvitu a pak jeden den žít normálně či to dusit co to dá.... Tento životní styl by také narušil rovnováhu lidské psychiky a následně i celého života.
Přirozenou a logickou střední cestu nabízí Islám. Propojuje každodenní život s modlitbama tak, aby myšlenka na Boha člověku nebyla nikdy vzdálena. Dává příležitost 5x denně ulevit si svědomí a promluvit k Bohu, kdy člověk žádá Boha o vedení a odpuštění a je pevně přesvědčen, že ho dostane. Povznáší člověka na mysli tehdy, když to potřebuje, tedy při každodenních problémech. Islám je pro každý den a člověku poskytuje záchrannou síť i odrazový můstek zpátky nahoru.